- 71 -
DE
GB
FR
IT
ES
NL
FI
NO
DK
PT
GR
PL
CZ
RU
Jelikož rektascenční osa takto stále kontrolovaná pomocí ohebných
hřídelů se musí pohybovat, má zde též smysl elektrické zaměřování
(zařízení je k dispozici – viz oddíly: Montáž).
2. Ustavení
Pro většinu pozorování je velmi důležité mít dostatečně tmavé stanovi-
ště, neboť rušivá světla (lampy, svítilny) mohou výrazně ovlivnit ostrost
detailů obrazu teleskopu.
Když v noci vycházíte z osvětlené místnosti ven, musejí si Vaše oči
nejprve zvyknout na tmu. Po asi 20 minutách můžete pak začít s astro-
nomickým pozorováním.
Neprovádějte pozorování z uzavřených prostor a postavte teleskop s
příslušenstvím zhruba 30 min. před začátkem pozorování na zvolené
stanoviště, aby bylo zaručeno vyrovnání teploty v tubusu.
Dále byste měli dávat pozor na to, aby teleskop stál na vodorovném,
stabilním základě.
3. Rovnováha:
Váš teleskop musí být před pozorováním vyvážen. To znamená, že
deklinační osa a rektascenční osa budou nastaveny pro snadný a přes-
ný provoz.
Rektascenční osa se vyváží tak, že povolíte fixační šroub (obr. 16, I) a
tyč se závažím se převáží do vodorovné polohy. Posuňte nyní protizáva-
ží (obr. 16, H) na tyči tak, aby tubus a protizávaží setrvaly v této vodo-
rovné poloze. Utáhněte opět fixační šroub (obr. 16, I) rektascenční osy.
Deklinační osa se vyváží tak, že povolíte fixační šroub (obr. 16, D) dekli-
nační osy. Poté uvolněte šrouby příchytky tubusu (obr. 16, A) a posuňte
tubus tak, aby i on zůstal ve vodorovné poloze. Nezapomeňte opět
utáhnout šrouby příchytky tubusu a fixační šroub deklinační osy.
4. Nastavení:
Nastavte osu stupňů zeměpisné šířky (obr. 16, F) (výšku pólu) tím, že
povolíte fixační šroub (obr. 18, X), a výšku pólu seřiďte odpovídajícím
způsobem regulačním šroubem (obr. 18, Y).
Počet stupňů, na nějž osy nastavujete, se řídí zeměpisnou šířkou
Vašeho stanoviště (např. Mnichov 48°, Hamburg 53°).
Nezapomeňte fixační šroub opět utáhnout. Poté nastavte deklinační
osu (obr. 16, C), povolením a utažením fixačního šroubu (obr. 16, D) na
90°. Tubus teleskopu je nyní vyrovnán rovnoběžně se zemskou osou.
To se nazývá polární vyrovnání.
TIP:
Zeměpisnou šířku Vašeho pozorovacího stanoviště
najdete v atlase vždy na pravém nebo levém okraji
zeměpisné mapy. Informace můžete také získat u
orgánů státní správy, na katastrálním úřadě nebo též na
internetu – zde např. na adrese www.heavens-above.
com. Zde můžete pod volbou „Anonymous user >
Select“ (Anonymní uživatel > Výběr) najít Vaši zemi; pak
se zobrazí příslušná data.
i
5. Polární vyrovnání:
Nasměrujte teleskop otvorem tubusu dopředu ve směru na sever. K
tomuto účelu povolte stavěcí šroub (obr. 19). Nyní můžete tubus teles-
kopu otáčet a vyrovnat přesně na sever. Případně si na pomoc vezměte
kompas. Poté stavěcí šroub opět zajistěte.
Přezkoušejte, zda je Váš teleskop ustaven tak, jak ukazuje obr. 28.
Protizávaží (obr. 28, X) směřuje k zemi a tvoří tak spolu s tubusem
jednu svislou osu.
V této poloze vidíte v hledáčku oblast Polárky s touto hvězdou. Polárka
je nejjasnější objekt v této oblasti (obr. 27).
Měla by být též vidět ve středu zorného pole okuláru (f=20 mm).
Polární vyrovnání je tak provedeno. Toto nastavení vyžaduje trochu
trpělivosti, vyplatí se však při hledání pomocí světových souřadnic s
dobrými možnostmi polohování.
V tomto polárním vyrovnání by měly kruhové dílky (stupnice) deklinační
osy (obr. 29) stát na hodnotě „9“ (= 90°) a rektascenční osy (obr. 30)
na „0“ (= 0 Hodiny). Podle potřeby musíte obě stupnice opatrně natočit
na odpovídající hodnoty (vždy vyrovnat na šipky).
Po tomto nastavení můžete využít vyhledávání objektů na obloze pomo-
cí kruhových dílků (stupnice) (viz též 3.1: Možné objekty pozorování).
6. Hledáček
Váš teleskop je nyní zhruba vyrovnán a seřízen.
Abyste nastavili pohodlnou polohu pro pozorování, povolte opatrně
šrouby příchytky tubusu (obr. 9, X), takže budete moci tubus teleskopu
otáčet. Uveďte okulár a hledáček LED do polohy, ze které se můžete
pozorování pohodlně věnovat.
Jemné vyrovnání se provádí pomocí teleskopického hledáčku. Dívejte
se hledáčkem a snažte se, aby se Polárka (obr. 27) a světlý bod
překrývaly (obr. 15). K přesnému nastavení Vám pomůže hřídel (obr. 16,
K) hodinové osy (obr. 16, b) a hřídel (obr. 16, E) deklinační osy (obr.
16, a).
7. Pozorování
Jakmile budete mít v hledáčku LED Polárku nastavenou, rozeznáte
Polárku v teleskopu ihned, když se do okuláru podíváte. Podle potřeby
můžete nyní pomocí ohebné hřídele zaměřit hvězdu přesněji a upravit
nastavení ostrosti obrazu na zaostřovacím kole (7).
Kromě toho můžete také výměnou okuláru (menší ohnisková vzdále-
nost) nastavit vyšší zvětšení. Pamatujte však, prosím, že zvětšení hvězd
není příliš patrné.
TIP:
Okuláry jsou systémy čoček přizpůsobené lidskému
oku. Okulárem se snímá obraz vznikající v ohnis-
ku objektivu, t.j. stává se viditelným a to několikrát
zvětšený. Používají se okuláry s různými ohniskovými
vzdálenostmi, aby bylo dosaženo různých zvětšení.
Začněte každé pozorování s okulárem s nižším
zvětšením (= vyšší ohnisková vzdálenost od 20 mm).
i
8. Hledání hvězd
Zpočátku vám bude připadat orientace na hvězdné obloze jistě dost
těžká, neboť hvězdy a souhvězdí jsou stále v pohybu a jejich poloha
na obloze se mění podle ročního období, data a hodinového času.
Jedinou výjimkou je Polárka. Skrze ni probíhá pomyslná prodloužená
polární osa Země. Je to hvězda s pevnou polohou a výchozí orientační
bod všech hvězdných map. Na výkrese vidíte několik známých sou-
hvězdí a uspořádání hvězd, které je možno vidět po celý rok. Poloha
souhvězdí ovšem závisí na datu a hodinovém čase.
Když budete mít Váš teleskop zaměřen na jednu z těchto hvězd, zjistíte,
že Vám hvězda po krátkém čase zmizí ze zorného pole Vašeho okuláru.
Pro odstranění tohoto jevu využijte ohebné hřídele (obr. 16, K) rektas-
cenční osy a Váš teleskop bude sledovat pomyslnou dráhu této hvězdy.
9. Kruhové stupnice
Hvězdy a jiná nebeská tělesa se na obloze lokalizují pomocí souřadnic.
Poloha hvězdy ve vesmíru se určuje pomocí rektascence a deklinace.
Deklinace (obr. 23, C) je vzdálenost hvězdy od nebeského rovníku
(obr. 26, d), měřená v úhlových stupních. U hvězd na sever od nebes-
kého rovníku je počet stupňů pozitivní číslo. Jestliže se hvězda nachází
jižně od rovníku, je počet stupňů označen znaménkem mínus.
Rektascence (obr. 23, J) je na nebeském rovníku měřená vzdálenost
hvězdy od bodu jarní rovnodennosti. Bod jarní rovnodennosti je průse-
čík nebeského rovníku se zdánlivou dráhou Slunce (tzv. ekliptika) (obr.
26, e). Dochází k němu na jaře, kdy je den stejně dlouhý jako noc
(koncem března). Jeho hodnota se vyčísluje vzhledem ke každodenní-
mu otáčení oblohy v rozsahu od 0 do 24 hodin.
Bližší informace najdete na hvězdných mapách nebo v příslušné
odborné literatuře.
